CAPE EPIC 2014 TOMÁŠ PŘIBYL

Uběhl více než týden od skončení jedenáctého ročníku dnes pravděpodobně nejslavnějšího a nejtěžšího MTB etapáku světa, afrického Cape Epic. Kromě dvou českých profesionálů v cizích týmech se v závodě skvěle prezentovala čistě česká dvojice v kategorii nejzkušenějších borců; Tomáš Přibyl s Jaroslavem Šenkem startovali pod hlavičkou Author Masters na českých kolech a s podporou Rubeny. Prvně jmenovaný je historicky nejzkušenějším českým závodníkem na této akci; právě dokončený ročník byl jeho čtvrtý v bohaté kariéře amatérského závodníka s tak trochu profesionálním zaujetím pro věc. Potkali jsem se nedlouho po jeho příletu z Afriky, abychom si popovídali nejen o závodě samém, ale i věcech úzce souvisejících. Na jeho tváři byla ještě patrná únava z cestování a osmi přetěžkých dní, které přinesly skvělý výsledek v TOP 10 kategorie Grand Masters a v první čtvrtině celého startovního pole. Níže se můžete dozvědět něco o akci, která pro mnohé z nás zůstává velmi exotická a vzdálená.

Redakce: Tomáši, předně gratulace k dokončení závodu a skvělému výsledku. Jak ho ty sám hodnotíš s odstupem pár dní?

T.P.: Děkuji, tedy spíše děkujeme, protože Cape Epic je závodem dvojic a Jarda Šenk, můj týmový parťák, byl skvělý a na výsledku má minimálně stejný podíl jako já. Musím upřímně říct, že jsme šťastní. Do Afriky jsme odjížděli s tím, že naše zbožné přání je přiblížit se někam blízko TOP 10 a TOP 150 v celkové klasifikaci. Obojí se nakonec podařilo a pro mě je to pořád jako sen. Už třikrát jsem o podobný výsledek usiloval v minulosti, ale z různých příčin jsem odjížděl vždy tak trochu zklamaný. Kromě toho nás hřeje u srdce, že jsme vytvořili čistě český tým s použitím českého materiálu, tj. kol Author obutých do vašich plášťů. To se patrně nikomu v minulosti nepovedlo.

Redakce: Co je na Cape Epic nejtěžší?

T.P.: Docela těžká otázka. Asi všechno. Ale vážně, je to etapák, kde se spí ve stanech, denně se vstává v pět ráno a etapy trvají průměrně 6 hodin. Je iluzorní si myslet, že je pořád teplo a sucho. V noci padne rosa, ráno často mží a teploty jsou někde u desítky. Letos se dvě etapy jely v dešti a to už nemluvím o terénu, který je velmi náročný. To všechno se opakuje osm dní po sobě bez přestávky. Je třeba být hodně dobře připravený. Soutěžení s domácími týmy je tak trochu neférové, protože oni mají konec léta a jsou perfektně rozjetí, my tady chodíme po práci trénovat na kole se světlem do tmy a zimy.

Redakce: Co tomu říká manželka?

T.P.: Poslední dobou nic. Docela jí to štve a má mě za blázna, který kašle na rodinu. Nejhorší na tom je, že minimálně z části má pravdu, protože nachystat se zodpovědně zabere nějakých pět měsíců, kdy nejste schopen dělat nic moc dalšího než chodit do práce a spát.

Redakce: A co finanční stránka věci?

T.P.: To je další problém. Je to extrémně drahá záležitost. My máme tak trochu štěstí, že jsme si v minulosti vyjeli nějaké dobré výsledky a můžeme se bavit s partnery, kteří nás znají. Tím částečně dokážeme výdaje omezit, ale stejně je to tak drahé, že si člověk nemůže dovolit účast moc často. Letos nás podržel Author, Multipower nám dodával výživové doplňky a Rubena kompletní obutí pro tréninkové období i vlastní závody. Jsme za to moc vděční…

Redakce: A jak jsi přišel k Rubeně?

T.P.: To je na samostatné povídání. Dlouhé roky jsem fungoval v týmu České spořitelny MTB, podíleli jsme se na vývoji MTB dezénů a pak i bezdušových systémů Rubeny. Někdy to nebylo jednoduché, ale díky těm dlouholetým kontaktům je spolupráce možná.

Redakce: Dovolím si trochu kousavý dotaz.Tobě se zdá sortiment dostatečně kvalitní? Nejsou pláště od Rubeny jenom určitým přechodným východiskem?

T.P.: Upřímná otázka – upřímná odpověď! Kdybychom se bavili před deseti lety, určitě bych na Rubenách do Afriky nejel. Tehdy jsem je také obouval v bezdušovém provedení, ale měl jsem z nich hrůzu. Jejich vlastnosti byly s dnešní produkcí nesrovnatelné, v negativním slova smyslu. Oprava defektu byla v jednom člověku takřka nemožná, pláště se velmi těžko obouvaly i zouvaly z ráfku a i další parametry byly poplatné době vzniku.

V posledních letech jsem jezdil Schwalbe, ale Rubenu jsem sledoval. Za poslední roky došlo k takovému výraznému zlepšení, že v mnohém se pláště nejen vyrovnaly, ale i předčily konkurenci. Takže závodit na Rubenách v Africe nebyl žádný problém nebo trest, ale logické vyústění našich dlouholetých vztahů ve spojení s dnešní kvalitou. Upřímně; asi bychom dobrovolně nechtěli nějaký nekvalitní materiál do závodů, kam jsme vložili hromadu času, odříkání a nemalé finanční prostředky z vlastní kapsy.

Redakce: To se dobře poslouchá, tak nám pověz, na jakém dezénu jste jeli a jaké jsou výsledné pocity?

T.P.: Jeli jsem Scylly tubeless supra v rozměru 26x2,25. V Jihoafrické republice nejsou Rubeny zdaleka neznámou značkou. Významný africký MTB tým EXXARO je používá už několik let a jsou i docela dost v prodeji. Gumy jsme foukali v rozmezí 2,5 – 3,0 atm a ve finále jsme na ně byli pyšní. Vystačili jsme s jedním párem na každém závodním kole a nemuseli řešit žádné potíže. Neměli jsem jediný defekt! Když jsem viděl špičkové týmy obouvající jiné značky pneumatik, které byly navíc vyrobeny na zakázku s dodatečnou boční výztuhou proti proříznutí, jak obden řeší fatální problémy, měli jsme radost, že český výrobek má takovou kvalitu. Nakonec, jeden pár přímo ze závodního kola putoval k přezkoumání vašim odborníkům, takže uvidí na vlastní oči.

Redakce: Když to tak poslouchám, není to úplně jednoduché se do Afriky na Cape Epic podívat a uspět. Jak to vidíš do budoucna?

T.P.: To je teď moje vnitřní diskuse. To je mé rozpolcené JÁ. Existuje mnoho pro i proti. Chlapská ješitnost i touha po tom nejvyšším adrenalinovém zážitku mě tam žene znovu. Je to droga. Je to nejvyšší forma závodění, ke které jsem se mohl dopracovat. V Africe mám už i své zázemí, lidi, kteří mi fandí a kteří mě tam zvou. Jsem pyšný na to, kam až jsem se jako amatér z kanceláře dostal. Na druhou stranu je tady i hodně negativ. Je to opravdu náročná záležitost. Musím se, byť nerad, dívat na svůj věk a s tím související zdraví, na finance, které vysychají a taky brát ohledy na své blízké a na nutnost chodit do zaměstnání a nehrát si na profi… Takže dnes nevím, jak to všechno dopadne. Už ten fakt, že se mně podařily čtyři účasti, by mně patrně měl dostatečně uspokojit.

Redakce: Na to se nedá moc říct.. Tak ti za Rubenu přeju, aby sis všechny ty otázky zodpověděl k vlastní spokojenosti. A pokud snad budeš někdy v budoucnu uvažovat o dalším takovém dobrodružství, Rubena určitě nebude proti… Díky za rozhovor a hodně štěstí v české sezoně!

T.P.: Moc díky za vše a těším se na další spolupráci s Rubenou:-))